Mike Bryan

Mike Bryan
Mike Bryan ve Wimbledonu 2015
Stát	Spojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození	29. dubna 1978 (46 let)
Místo narození	Camarillo, Kalifornie, USA
Bydliště	Wesley Chapel, Florida, USA
Výška	191 cm
Hmotnost	84 kg
Profesionál od	1998
Ukončení kariéry	2020
Držení rakety	pravou rukou; bekhend jednoruč
Výdělek	16 591 235 USD
Tenisová raketa	Prince
Dvouhra
Poměr zápasů	5–11
Tituly	0 ATP
Nejvyšší umístění	246. místo (16. října 2000)
Dvouhra na Grand Slamu
US Open	1. kolo (2001)
Čtyřhra
Poměr zápasů	1150–373
Tituly	123 ATP (1. v historickém žebříčku) 6 challengerů, 6 Futures
Nejvyšší umístění	1. místo (8. září 2003)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	vítěz (2006, 2007, 2009, 2010, 2011, 2013)
French Open	vítěz (2003, 2013)
Wimbledon	vítěz (2006, 2011, 2013, 2018)
US Open	vítěz (2005, 2008, 2010, 2012, 2014, 2018)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrů	vítěz (2003, 2004, 2009, 2014, 2018)
Olympijské hry	bronz (2008) zlato (2012)
Smíšená čtyřhra
Tituly	4
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	čtvrtfinále (2006, 2017)
French Open	vítěz (2003, 2015)
Wimbledon	vítěz (2012)
US Open	vítěz (2002)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry	bronz (2012)
Týmové soutěže
Davis Cup	vítěz (2007)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20190730a30. července 2019 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Tenis na LOH
zlato	2012 Londýn	čtyřhra mužů
bronz	2008 Peking	čtyřhra mužů
bronz	2012 Londýn	smíšená čtyřhra

Michael „Mike“ Carl Bryan (* 29. duben 1978 Camarillo, Kalifornie, USA) je bývalý americký profesionální tenista specializující se na čtyřhru. Na turnajích hraje se svým levorukým dvojčetem Bobem Bryanem, s nímž byl opakovaně klasifikován na čele deblového žebříčku ATP. V letech 2003–2019 byl světovou jedničkou ve čtyřhře, když ve třinácti obdobích na čele strávil 506 týdnů, což představuje absolutní rekord bez rozdílu pohlaví. Během července 2018 se na vrchol vrátil ve 40 letech a 78 dnech jako nejstarší první hráč ATP v historii.^[1]

Na okruhu ATP Tour drží rekord 123 vyhranými deblovými turnaji a 185 finále, včetně zisku osmnácti grandslamových trofejí v mužské čtyřhře a čtyř v mixu. Asociace tenisových profesionálů jej s bratrem vyhlásila nejlepším párem první dekády třetího tisíciletí.

S Bobem Bryanem zvítězili na 118 deblových turnajích. K nim přidal dva tituly v sezóně 2002, nejdříve s Indem Maheshem Bhupathim na Long Islandu a poté s bahamským hráčem Markem Knowlesem v Nottinghamu. Další tři takové trofeje vybojoval s krajanem Jackem Sockem ve Wimbledonu 2018, na US Open 2018 a Turnaji mistrů 2018. Po boku Francouze Édouarda Rogera-Vasselina odešel dvakrát z deblového finále poražen, nejdříve na washingtonském Citi Open 2018 a poté na vídeňském Erste Bank Open 2018.

Spojené státy americké reprezentoval v deblových olympijských soutěžích. Poprvé na Letních olympijských hrách 2004 v Athénách, kde s bratrem skončili jako nejvýše nasazení v mužské čtyřhře ve čtvrtfinále po porážce od chilských vítězů turnaje Fernanda Gonzáleze s Nicolásem Massúem. Zúčastnil se také pekingských Her XXIX. olympiády, na nichž se s dvojčetem stali v deblové soutěži bronzovými medailisty po rozhodující výhře nad Arnaudem Clémentem a Michaëlem Llodrou. Zlaté medaile pak vybojovali na londýnské Letní olympiádě 2012, když ve finále zdolali Francouze Michaëla Llodru s Jo-Wilfriedem Tsongou.

V americkém daviscupovém týmu debutoval v roce 2003 světovou baráží proti Slovensku, v němž s Bobem Bryanem vyhráli čtyřhru nad párem Karol Beck a Dominik Hrbatý. Američané zvítězili 3:2 na zápasy. V Davis Cupu 2007 se stal členem vítězného amerického družstva, když odehrál debly ve všech čtyřech kolech Světové skupiny. Do září 2018 v soutěži nastoupil k třiceti jedna mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 26–5 ve čtyřhře.^[2]